adrex.cz Horolezectví

V současné době je nejvíce používáno pětistupňové hodnocení obtížnosti, označované písmeny A – E . Můžeme se s ním setkat na internetu a v různých článcích v horolezeckých časopisech. Ve starších průvodcích bylo používáno hodnocení obtížnosti odlišně podle autorů.

Popis jednotlivých stupňů obtížnosti

A - Lehké - zajištěné, jednoznačně vedené turistické cestya velmi lehké zajištěné cesty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách ( umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových lan, řetězů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu , z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I.

B - Mírně obtížné - mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I nebo II.

C - Těžké - strmý skalní terén. Umělým jištěním ( ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti II nebo III.

D - Velmi těžké - velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a příležitostně umělými stupy ( kramle, kolíky). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti III nebo IV. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.

E - Extrémně těžké - místy extrémně exponované cesty, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a jen velmi málo umělými stupy ( kramle, kolíky). Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký terén – místy stupně obtížnosti V až VI. Tyto zajištěné cesty už mají vysloveně sportovní charakter. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.

Poznámka :

Protože v Alpách vzniká každý rok přibližně dvacet nových zajištěných cest zejména těch nejvyšších stupňů obtížnosti, je jen otázka času, kdy už stupeň E nebude stačit. Pro nové obtížnější cesty bude muset být zaveden další stupeň, např. F – supertěžké.

Převzato z průvodce Klettersteig Atlas od P. Wernera, vydaného v roce 1995.