adrex.cz Horolezectví

Snohetta je centrální masiv pohoří Dovrefjell, rozsáhlého pohoří v jižním Norsku. Právě masivem Snohetty dosahuje nadmořské výšky 2.286 m.n.m., což je činí druhým nejvyšším pohořím Norska, hned po Jotunghemen. Výraz masiv používám záměrně, neboť Snohetta je rozsáhlý horský hřeben esovitého tvaru se čtyřmi vrcholy: Stortoppen 2.286m.n.m., Midttoppen 2.278m.n.m., Hettpiggen 2.255m.n.m. a Vesttoppen 2.249m.n.m. Ostatní části pohoří nedosahují takové výšky.

Již v roce 1974 zde byl vyhlášen národní park pro ochranu horské přírody, zejména bohaté flóry, roste zde 420 cévnatých rostlin včetně několika endemitů. Z fauny jsou nejzajímavější pižmoni, kteří zde žili v době ledové a byli znovu dovezeni z Grónska po druhé světové válce. Nyní jich zde žije asi 50 kusů. V roce 2002 byl národní park Dovrefjell spojen s národním parkem Rondane a oblastí Sunndalsfjella, čímž vzniklo chráněné území o rozloze 5800km2. Tento rozlehlý národní park byl zřízen k ochraně posledních stád divokých evropských sobů. Naše výprava, stejně jako většina českých turistů, chtěla vystoupit na nejvyšší vrchol pohoří Snohettu. Pro výstup je doporučována dvoudenní trasa z Kongsvollu. První den se za 5 hodin dojde k horské chatě Reinheim(1.370m). Druhý den se vystoupí za 3 hodiny na vrchol Snohetty, následuje dvouhodinový sestup a návrat za 4 - 5 hodin do Kongsvollu.

My jsme ovšem tolik času neměli a tak byla zvolena kratší varianta z Hjerkinnu. Odtud je možný nejkratší výstup na Snohettu, uskutečnitelný během jediného dne. Je nutno ovšem dojet po úzké horské silničce s mýtem k bývalé chatě Snoheim, odkud je na vrchol nejblíž. Celá oblast je ve vojenském prostoru a povolení ke vstupu je třeba získat u vojenské posádky v Hjerkinnu. Informace ale byly neověřené, pouze stažené z vyprávění české skupiny z internetu, která zde byla před dvěma lety. Navíc bylo upozorněno, že v budoucnu nebudou povolení pro vstup vůbec dávat. Byl tu i další problém, projede po úzké strmé silničce také autobus, nebo je jen pro osobní auta? Musíme vsadit na jednu kartu.

Dozorčí vojenské posádky v Hjerkinnu nás nasměroval k závoře a dokonce nám rozměnil norskou měnu na drobné. Po vhození 30 NOK se závora zvedla a my jedeme vojenským prostorem ke Snohettě. Autobus funí, ale stoupá. Ale k chatě Snoheim už nedojedeme. Vzhledem k posunutí hranice NP je kilometr pod chatou zřízeno parkoviště pro osobní auta, pro autobusy ještě o kilometr níže. Z tohoto místa lze za 3 - 3,5 hodiny vystoupit na na vrchol Snohetty. První dva kilometry cesta sleduje silničku k bývalé chatě Snoheim, je uzavřena pro svoji polohu ve vojenském prostoru. Ne však zcela, funguje zde místnost, kde se lze ukrýt před nepohodou, posvačit, telefonicky si přivolat pomoc a poblíž jsou i WC. U jezera v blízkosti chaty je rozcestí značených cest. Ta naše vede přímo, stále vzhůru k hřebeni Snohetty, kde je již zdáli vidět sněhová pokrývka. Cestou musíme překonat několik potoků, které napájejí zmíněné jezero. Potoky se rozlévají do šířky, skáčeme z kamene na kámen a není jednoduché udržet pohorky suché.

Na počátku hřebene stojí nová bivaková chatka, která je uzamčena, zřejmě ji mohou užívat jen členové DNT vlastnící universální klíč. Cesta stoupá po hřebeni dlouhým suťoviskem s velkými balvany. Cesta je zde vyznačena ocelovými tyčemi. Výše se hřeben začíná narovnávat a vstupujeme na sníh. Již vidíme chatu, která stojí na nejvyšším vrcholu masivu Snohetty, 2.286 metrů vysokém Stortoppenu. U chaty je vybudována plošina pro přistávání vrtulníků. Po hřebeni lze pokračovat dál na vrchol Midttoppen 2.278m.n.m., odkud vidíme již klesající skalnatý hřeben s dalšími dvěma vrcholy Snohetty , pouze horolezecky přístupný Hettpiggen 2.255m.n.m. a Vesttoppen 2.249 m.n.m. Z hřebene vlevo vidíme malý ledovec Snohetty. A všude kolem jenom samé hory. Na jihu pohoří Rondane, na západě nejvyšší a největší pohoří Jotungheimen, na severu hory v oblasti Romsdalu, východně pak vidíme pohoří Trollheimen a Sunndalsfjella. Taková krása, škoda že je Norsko tak daleko. Možnosti turistiky v této oblasti jsou nevyčerpatelné.

Sestup z vrcholu je stejnou cestou po výstupové trase. Na parkoviště kolem chaty Snoheim lze dojít za 2, 5- 3 hodiny. Sestup naší skupiny nedopadl úplně šťastně, vedoucí výpravy si zranil achilovu šlachu a tak má na Snohettu trvalou vzpomínku. Jinak jsme se všichni šťastně sešli a odjíždíme do pohoří Tafjordfjella.