adrex.cz Horolezectví

Ačkoliv je až třetí nejvyšší horou bernských Alp, patří mezi nejnavštěvovanější. Může za to jedinečný výhled, který se Vám naskytne z jejího vrcholu, ale vezmeme to postupně. Výchozím místem bývá nejčastěji konečná stanice železnice v sedle Jungfraujoch, odkud vede dobře viditelná stezka přes ledovec pod nástupní skalnatý výšvih. Existuje ještě jedna trasa, jak dosáhnout sněhového hřebene nad Vámi, ale ta je schůdná jen v ranních hodinách, kdy jsou ještě svahy dostatečně zmrzlé. Od Jungfraujochu jdete po stejné cestě jako v prvním případě, ale stále se držíte pod stěnou Jungfrau. Dojdete až ke sněhovému svahu, který pod značným sklonem směřuje na vrchol hřebene. V odpoledních hodinách zde hrozí laviny, proto doporučujeme sestup klasickou cestou. Vraťme se ale k první, častěji používané, variantě výstupu.

První část trasy vede přes hlubokou trhlinu na skalnatý výšvih a plotnu, po které zleva obcházíte skalní blok. Jeden úsek je trochu náročnější lezení po pevné skále a nahoře najdete několik skob se smyčkami pro jištění. Ty oceníte zejména při sestupu, kdy se zde slaňuje. Úzký chodník Vás přivede na firnový svah, jenž pod značným sklonem končí až na vrcholu hřebene. Po něm pokračujete doleva, přes sedlo a dalším svahem pod velkou převěj a seráky. Tento úsek doporučujeme přecházet trochu svižnějším tempem, protože nikdy nevíte, co se může nahoře uvolnit. Pod ledovým převisem projdete až ke sněhovému výšvihu, pod nímž je ukryta malá ledová jeskyně. Čeká Vás asi 50 metrů prudkého stoupání na hřeben, po kterém se konečně dostáváte do závěrečného stoupání na vrchol. Pokračujete traversem k první jistící tyči, kterou uvidíte nalevo na skalnaté hraně. Tento přechod doporučujeme zajistit pomocí jednoho ledového šroubu. Špatný krok by se Vám mohl prodloužit až do hlubokého údolí na druhé straně. V odpoledních hodinách je opět potřeba věnovat traversu zvýšenou pozornost.

Po skalnatém hřebeni pokračujte nahoru a využívat můžete nainstalovaných jistících tyčí. Osvědčenou kombinací je 50 metrů lana, odsedák a poloviční lodní smyčka na jištění. V ranních hodinách je možný i přímý postup po firnovém svahu. Od vrcholu Vás nyní dělí asi hodina náročného stoupání se značnou expozicí. Těsně pod vrcholem Jungfrau na Vás ještě čeká skalka, kterou je možné, při dobrých sněhových podmínkách, obejít zprava. Vrchol Jungfrau je dostatečným oceněním vynaložených sil. Západním směrem se Vám otevírá jedinečný pohled do zelené krajiny končících Alp, severní straně dominují dva známé vršky – Mönch a Eiger. Východně od Vás můžete obdivovat nejvyšší vrchol bernských Alp – Finsteraarhorn, s jeho typicky ostrou siluetou a téměř celý aletschký ledovec. Za dobrého počasí potom jižně od Vás nemůžete přehlédnout ostrý vrchol Materhornu a v dálce západním směrem masiv Mont Blancu. Opravdu, stojí to za to. Vrchol Jungfrau není nijak označen, proto nehledejte kříž.

Sestup je veden stejnou trasou a opět doporučujeme celou trasu odjistit pomocí tyčí. Nijak výrazně Vás to nezpomalí a jistota je přece jistota. Celá túra na Jungfrau se dá zvládnout za 5 hodin, ale je lépe si rezervovat více času. Vzhledem k jednoduchému přístupu do výšky 3.500 m.n.m., kam Vás doveze železnice, je častým problémem této hory nedostatečná aklimatizace. Dalším nebezpečím může být pozdní nástup, kdy firnové svahy tají a ztrácejí svojí stabilitu. Sestup se potom může značně protáhnout. Pozor dávejte na trhliny pod nástupem. Díky velké kompresi ledu je jich tu požehnaně a i v létě jsou dobře maskovány sněhem.