adrex.cz Horolezectví

Triglav je nejvyšší vrchol Julských Alp. Je to zároveň nejvyšší vrchol a národní symbol Slovinska. Silueta Triglavu je i součástí slovinského státního znaku.

Král Julských Alp je 2.864 m vysoký. Své horské sousedy převyšuje velmi výrazně. V málokteré horské skupině v Alpách je nejvyšší vrchol tak markantní a dominantní jako je Triglav v Julských Alpách. Jako mohutný, úzký a příkře vybíhající val se zdvíhá z „kamenného moře“ svého bezprostředního horského okolí. Je tvořen nesmírným množstvím svislých zdí vybíhajících z doliny Vrata, které o plných tři sta metrů překonávají průměrnou vrcholovou výšku Julských Alp.

Při pohledu z horního údolí říčky Sáva Dolinka i z hlubokých a úzkých příčných údolí, která vedou k jeho úpatí, vypadá Triglav jako mohutný, ale krátký masiv. Teprve při pohledu z výšin a z vrcholů, které ho obklopují, staví na obdiv celou svou majestátnost, velikost a rozložitost své stavby. Triglav byl jedním z prvních významných alpských vrcholů, na kterém stanula lidská noha.

Pár slov z historie

Historie turistiky a výstupů v Julských Alpách začíná ve 2. polovině 18. století a je spojena se jménem francouzského badatele a přírodovědce Baltazara Hacqueta. Co Saussure znamenal pro Mont Blanc, to znamenal Hacquet pro Triglav.Baltazar Hacquet uskutečnil v roce 1777 se svou družinou první pokus o výstup na nejvyšší vrchol Julských Alp. Bylo to tedy o 9 let dříve, než byl uskutečněn výstup na Mont Blanc. Svůj pokus začal v srpnu uvedeného roku z bohinjské strany, z obce Srednja Vas. Hacquet o tomto pokusu píše:„Když jsme celý den stoupali, přišli jsme večer k úpatí Triglavu do oblasti, která se nazývá Velo Polje. Zde jsme ulehli ke spánku. Měl jsem sebou dost průvodců, ale žádný z nich neměl chuť vystoupit následující den na vrchol. Bylo větrno a jako obvykle byl vrchol zahalen do mraků. Ve výstupu jim bránila mnohaletá pověra, o jejíž pravdivosti byli přesvědčeni, a to, že nesmírně silný vítr vrhá na hoře na člověka kameny, aby ho zabil. A navíc je to vítr tak silný, že se nikdo na skále neudrží. Další argument byl, že clona mračen způsobí, že nebudeme schopni nalézt cestu zpět.

Rozhodl jsem se vzdor těmto pověrám i všem námitkám svých průvodců, že půjdu sám a proto jsem ráno vyrazil již ve 4 hodiny. Když jsem vystoupal výše do skal, kde z úplného nedostatku země nerostly žádné rostliny, obrátil jsem všechny své síly a schopnosti na to, abych vyšplhal po skalách a vyhnul se přitom padajícímu kamení. V 9 hodin jsem dosáhl postranního vrcholu ve vrcholovém hřebenu, který se nazývá Mali Triglav. V těchto chvílích jsem byl šťasten. Z tohoto místa jsem přešel směrem k severní stěně a postavil se tak čelem proti větru. Byl jsem však tímto větrem hned sražen k zemi. Ze země jsem se rozhlížel k hlavnímu vrcholu, který se zdál nedaleko a byl dle mého názoru pro průměrně trénovaného chodce vzdálen asi půl hodiny. Vítr, mraky, které mne i vrchol obklopovaly a navíc ještě nepřekonaná kolmá stěna způsobily, že jsem se rozhodl vrátit zpět. Při mém návratu k úpatí hory do tábora na Velo Polje byli průvodci velice překvapeni. Mysleli, že mi vítr zpřerážel všechny kosti a že se nevrátím. Již mne neočekávali.

Baltazar Hacquet však nebyl první člověk, který na vrchol Triglavu vystoupil. První úspěšný výstup se podařil 25. srpna následujícího roku 1778 alpinistovi a lékaři Lovrenci Willonitzerovi ze Stare Fužiny. Ten v doprovodu domácích lovců vystoupil stejnou cestou jako rok předtím B. Hacquet – přes Velo Polje a Mali Triglav. Sám Hacquet poprvé vystoupil na vrchol Triglavu až 23. 8. 1782. Bylo to ve společnosti dalších dvou průvodců a byl to celkově třetí výstup na vrchol Triglavu.

Zajímavé je zalistovat nejstaršími písemnými památkami, které zmiňují pojmenování nejvyšší hory dnešního Slovinska. První dochovaný písemný název Terglav (1573) se změnil na Terglov (1664). V jiných spisech o zemském uspořádání této oblasti z roku 1749 uvádějí slovinské i německé dokumenty shodné jméno Terglov. Toto pojmenování je možné slyšet od starších žijících obyvatel v Julských Alpách ještě dnes. Rozdíl vzniká při kladení důrazu, resp. přízvuku na poslední slabiku tohoto slova. Dnešní jméno Triglav se v této písemné podobě objevuje až od roku 1812. Od konce 19. století již v dochovaných dokumentech nám dnes známé slovanské pojmenování Triglav převažuje.

Co znamenaly a znamenají tyto názvy a jak je lze vysvětlit? Triglav, volně převedeno do češtiny, znamená „tři hlavy“. Má masiv Triglavu tři hlavy, které jsou viditelné a identifikovatelné? Odpověď na tuto otázku dostane každý alpinista, který Julské Alpy navštíví od jihu a od Bohinjského jezera vystoupí na vrchol Tošc. Tento vyhlídkový kopec se vypíná nad planinou Velo Polje. Z tohoto vrcholu je vidět, že masiv Triglavu je opravdu tvořen třemi sousedními „hlavami“. Levou západní „hlavu“ tvoří předvrchol Rjavec (2568 m), uprostřed vévodí celému masivu nejvyšší vrchol Triglav (2864 m) a „třetí hlavou“ je východně ležící Mali Triglav (2725 m). Všechny tři vrcholy markantně převyšují okolní horský svět nejvyšší skupiny Julských Alp.

S vrcholem Triglavu je nerozlučně spojeno i jméno místního faráře Jakuba Aljaže, který byl náruživý alpinista – planinec a žil ve druhé polovině 19. a v prvé polovině 20. století v blízkém středisku, v obci Dovje – Mojstrana. Sám stanul na vrcholu Triglavu nejméně třináckrát. Roku 1895 odkoupil Aljaž symbolicky malý prostor na vrcholku Triglavu a na tomto místě nechal postavit malý sloup – útulek před nepohodou, který se podle něj jmenuje Aljažev stolp. Na Triglavu byl postaven 7. srpna 1895 a na původním místě stojí dodnes. Dnes ocelový dutý sloup kruhového půdorysu, do něhož se vtěsná 5 - 6 osob, vytváří Faradayovu klec a dokáže tak ochránit ukryté osoby před zasažením bleskem.

Lezecké možnosti

Severní stěna Triglavu je nejvyšší a nejznámější stěnou v Julských Alpách. Patří dokonce k nejznámějším v celém evropském regionu – mezi alpinisty a horolezci je to opravdu pojem. Je totiž třetí nejvyšší alpskou stěnou – její výška přesahuje tisíc metrů. Stěna je velice členitá, protíná ji několik vertikálních hřebínků a žeber. V levé, východní části stěny jsou nejmarkantnějšími prvky dvě žebra, kterými vedou i nejvyhledávanější výstupy na vrchol Triglavu. Levým žebrem vede Slovinská cesta, vpravo od něho je pak po sousedním žebru vedena Německá cesta. Nad těmito žebry pod vrcholovým kuželem Triglavu probíhá od levé strany od triglavského ledovce Zeleni sneg další markantní prvek ve stěně – výrazná skalní římsa, která se jmenuje Kugyho police. Vpravo od Německého žebra probíhá Černý hřeben, který odděluje Německé žebro od nejmohutnějšího svislého útvaru v celé severní stěně – Centrálního žebra. Vpravo nad ním je charakteristický prvek celé horní části stěny – převislý skalní útvar známý jako Sfinga. Západní část stěny charakterizuje další mohutný skalní pilíř, probíhající svisle celou stěnou – Jugovo žebro (Jugov steber). Ze západu je celá stěna vymezena Západním hřebenem.

První zaznamenaný průstup severní stěnou Triglavu uskutečnil v létě roku 1890 trentský lovec a alpinista Berginc. Ten prostoupil stěnu v levé části levým žebrem po cestě, která je dnes označována jako Slovinská cesta. V roce 1906 překonali tři němečtí alpinisté König, Reinl a Domenigg severní stěnu po žebru vpravo od Slovinské cesty – cesta se po nich jmenuje Německá cesta a žebro pak Německé žebro. V posledních letech se severní stěna Triglavu stala snad nejví­ce vyhledávanou stěnou v celých Alpách.

Příjezdy :

Automobilem po trase Praha – Brno – Vídeň – Graz – Maribor – Lublaň. Z hlavního města Slovinska lze pohodlně dojet do východisek Bled a Bohinjské jezero, Jesenice a dolina Vrata a z Kranjské Gory přes sedlo Vršič do doliny Trenta (cca 850 – 900 km). Nebo lze k příjezdu zvolit trasu Praha – České Budějovice – Linz – Salzburg – Villach – Karavanški tunel – Jesenice. Tato vzdálenost je dlouhá cca 750 km.

Východiska k výstupu :

Bohinjské jezero – příjezd autem z Lublaně přes Bled a přes Bohinjskou Bistrici. U Bohinjského jezera možnost kempování nebo ubytování v soukromí či v pensionech a hotelích.

Dolina Vrata – příjezd z Lublaně přes Jesenici do Mojstrany. Zde odbočení vlevo a údolím Vrata příjezd až k chatě Aljažev dom.

Dolina Trenta – z Lublaně přes Jesenici do Kranjske Gory a přes sedlo Vršič sjezd do údolí říčky Soča do osady Na Logu. Zde možnost ubytování v kempu, v soukromí i v penzionech.

Výstupy na Triglav :

Od Bohinjského jezera

1. ze západního břehu jezera přes stěnu Komarča údolím Sedmi triglavských jezer okolo chaty Koča pri Triglavskih jezerih (1685 m), přes sedlo Hribarica (2358 m), sedlo Dolič (2164 m), okolo chaty Tržaška koča na Doliču (2151 m) a přes sedlo Triglavska škrbina (2659 m). Výstup přes sedlo Triglavska škrbina je zajištěn fixními ocelovými lany, tento úsek je obtížný. Celkem 9 - 11 h

2. z východního břehu jezera z obce Stara Fužina (546 m) přes planinu Uskovnica (1138 m) kolem chaty Vodnikov dom na Velem Polju (1817 m), dále kolem chaty Dom Planika (2401 m) a přes Mali Triglav (2725 m). Od chaty Dom Planika až na vrchol Triglavu zajištěná cesta, v tomto úseku obtížné. Celkem 12 h

Z doliny Trenta

3. z osady Na Logu od muzea TNP (622 m) dolinou Zadnjica na chatu Tržaška koča na Doliču (2151 m) a přes sedlo Triglavska škrbina (2659 m). Výstup přes sedlo Triglavska škrbina je zajištěn fixními ocelovými lany, tento úsek je obtížný. Celkem 6 - 8 h

Z doliny Vrata

4. od chaty Aljažev dom (1015 m) po cestě Prag kolem chaty Dom Valentina Staniča (2332 m) na chatu Triglavski dom na Kredarici (2515 m) a přes vrchol Mali Triglav. Zajištěná cesta, obtížné. Celkem 7 - 8 h

5. od chaty Aljažev dom (1015 m) po cestě Tominškova pot kolem chaty Dom Valentina Staniča (2332 m) na chatu Triglavski dom na Kredarici (2515 m) a přes vrchol Mali Triglav. Zajištěná cesta, obtížné. Celkem 6 - 7 h

6. od chaty Aljažev dom (1015 m) do sedla Luknja (1758 m) a po západním hřebenu Triglavu, který vymezuje severní stěnu Triglavu přes Plemence (2361 m) a přes sedlo Triglavska škrbina (2659 m). V úseku sedlo Luknja – Plemence velmi náročná zajištěná cesta s velkou výškovou expozicí. Celkem 7 - 9 h

Chaty :

Koča pri Triglavskih jezerih (1685 m), ve správě PD Ljubljana – Matica, 30 lůžek (L) / 170 spol. noclehárna (SN), otevřeno 30.6. - 1.10., tel. 00386 50 615235

Tržaška koča na Doliču (2151 m), PD Gorje, 93 L/51 SN, otevřeno 1.7. - 30.9., tel. 00386 50 614780

Dom Planika (2401 m), PD Gorje, 82 L/41 SN, otevřeno 30.6. - 30 9., tel. 00386 50 614773

Vodnikov dom na Velem Polju (1817 m), PD Bohinj – Srednja Vas, 22 L/31 SN, otevřeno 1.6. - 15.10., tel. 00386 50 615621

Triglavski dom na Kredarici (2515 m) PD Ljubljana – Matica, 140 L/160 SN, celoroční provoz, tel. 00386 4 2023181

Dom Valentina Staniča (2332 m), PD Javornik – Koroška Bela, 111 L/25 SN, otevřeno 1.7. - 30.9., tel. 00386 50 614772

Aljažev dom v Vratih (1015 m), PD Dovje Mojstrana, 23 L/115 SN, otevřeno 1.5. - 31.10., tel. 00386 4 5891030

Informační střediska :

Turistični centar Bohinj, Ribčev Laz 48, SLO 4265 Bohinjsko jezero, tel. 00386 64 723 471, fax 00386 64 723 161

Turistično društvo Bled, Cesta svobode 15, SLO 4260 Bled, tel. 00386 64 741 122, fax 00386 64 741 555

Turistična centrala Kranjska Gora, Tičarjeva 15, SLO 4280 Kranjska Gora, tel. 00386 64 881 768, fax 00386 64 881 125

Turistični centar Mojstrana, Savska 12, SLO 4281 Mojstrana, tel. 00386 64 891 320

Turistična centrala Jesenice, Maršala Tita 4, SLO 4270 Jesenice, tel. 00386 64 84 193

Triglavski Narodni Park, Alojza Rabiča 27, SLO 4281 Mojstrana, tel. 00386 64 891 292

Horská záchranná služba – Gorska reševalna služba (GRS) :

GRS Kransjka Gora, SLO 4280 Kranjska Gora, grs.krg@hot­mail.com
GRS Mojstrana, Veliki breg 14, SLO 4281 Mojstrana, tel. 00386 891 110, martinp.jeko-in@telesat.si
GRS Jesenice, SLO 4270 Jesenice, klemenvolontar@g-kabel.si
GRS Bohinj, SLO 4265 Bohinjsko jezero, janez.rozman@siol.net