adrex.cz Horolezectví

Výstup na Erciyes Dagi začíná v lyžařském středisku Kayak Evi ve výši cca 2.200 metrů, kam vede asfaltová silnice. Od silnice jdeme podél lanovky k její horní stanici. Odtud stoupáme doleva směrem k hřebeni, po němž vede výstup na nejvyšší bod bývalého kráteru vulkánu. Ten má úctyhodných 18 km v průměru a v současnosti již není aktivní. Cesta k hřebeni není nijak značená a jdeme spíše terénem, než po zřetelné cestě, ačkoliv je vrchol dosti frekventovaný. Až na předvrchol ve výši 3.700 metrů se jedná o chodecký terén, kam chodí i cestovní kanceláře se svými klienty. Sem lze dojít od silnice za 3-4 hodiny, při použití lanovky i dříve.

Dále sestupujeme do sedla, kde cestu zahrazuje stěna obrovské skalní věže. Přímo se jedná o terén II-III stupně. Obvyklá cesta traverzuje vpravo do strmého svahu pokrytého mnohdy sněhem. Průvodce uvádí, že sněžná čára na této hoře je ve výši 3.800 metrů, což odpovídá. Pro pokračování výstupu jsou nutná stoupací železa, cepín nebo teleskopické hole, lano je rovněž doporučováno. Bez tohoto vybavení je výstup na vrchol velkým rizikem. A samozřejmě je třeba mít zkušenosti s podobnými terény z jiných velehor. Po obejití sklaní věže stoupáme svahem doleva vzhůru na hřeben. Po něm již snadno dosahujeme hlavní vrchol Erciyes Dagi. Zde v kamenné pyramidě nacházíme vrcholovou knihu. Výstup od silnice trvá 5-6 hodin a převýšení je 1.700 metrů. Sestup je stejnou cestou. Pro úplnost je třeba uvést, že existuje ještě druhá výstupová cesta ze severu od Kaiseri. Ta v posledních fázích výstupu překonává dlouhé sněhové svahy, které místní nazývají malým ledovcem. Zdejší cestovní kanceláře pořádají průvodcované výstupy. Výstup včetně zapůjčení materiálu stál v roce 2003 padesát USD.

Na závěr si neodpustím poznámku. V katalogu cestovní kanceláře, která nás dovezla pod tuto zajímavou horu, je v programu na tento den napsáno: středně náročná VHT na poutní hoře. To v nezkušených ale ambiciozních mladých turistech vzbuzuje dojem, že se jedná o procházku. S prstem v nose a v botaskách si vylezou na téměř čtyřtisícovku. Snadné, že ? Průvodkyně zmíněné CK nás informovala, že během asi tuctu zájezdů ještě nikdo na hlavní vrchol nevystoupil. Občas několik nejzdatnějších vystoupilo na předvrchol. Takže my s Ivem jsme byli první účastníci již 13. zájezdu na tuto „poutní“ horu. Kdybychom dbali na rady CK před cestou a informací průvodkyně, tak bychom taky neuspěli. Ale výstroj jsme měli, protože tento výstup měl pro nás být vrcholem zájezdu a udělali jsme důkladnou přípravu. Taky jsme nevstávali v 7 hodin, jak velela průvodkyně, ale ve 4 hodiny. Rovněž jsme museli ujít cca 3km z tábořiště k lanovce navíc, zatímco zbytek zájezdu sem byl dovezen busem a někteří jeli lanovkou, takže převýšení k předvrcholu se zmenšilo o dalších 400 metrů.