adrex.cz Horolezectví

Snad nejznámější pojem Bernských Alp. Slávu nezískal díky své výšce, která o 30 metrů nepřesahuje 4.000 m, ale svojí severní stěnou, která je nejvyšší v Alpách. Kolmá a téměř 1.800 metrů vysoká skála lákala návštěvníky odjakživa, ale dlouho bylo považováno za nemožné její zdolání. První výstup na Eiger tedy proběhl klasickou cestou a to v polovině 19.století. Stěna na své pokoření čekala až do roku 1938, kdy ji překonal Heinrich Harrer.

Díky své poloze na severní hranici Alp jste po celou dobu výstupu vystaveni extremním změnám počasí. Oblačnost přichází nečekaně a s ní přichází prudký vítr, sněžení nebo déšť, který v těchto podmínkách okamžitě mrzne. Dalším problémem jsou časté kamenové laviny, jenž bez ohlášení smetou vše živé pod sebou. I dnes je severní stěna Eigeru považována za jeden z nejtěžších a nejhodnotnějších výstupů na světě. Ne náhodou si toto místo vybrali i tvůrci akčního filmu z Clintem Eastwoodem. Celý masiv Eigeru protíná tunel, kterým se nahoru drápe železnice. Konečná stanice není nikde jinde, než ve výšce 3.500 metrů v sedle Jungfraujoch. Klíčovým místem pro výstup na vrchol Eigeru je ale stanice Eigergletcher, odkud pokračujete směrem k ledovci a po něm dále do kuloáru mezi Rotstockem a Eigerem. Postupujete po skalách vpravo a po překonání skalního výšvihu by jste se měli nacházet u nepřehlédnutelného kamenného hromady. Dále postupujte podél levé strany hřebene, přes suť až na vrchol hřebene, odkud se Vám naskytne jedinečný pohled na severní stěnu Eigeru.

Tady si teprve představíte, jak je asi těm, kteří pro svoji cestu na vrchol zvolili právě tuto variantu. Postupujte dále po hřebeni a to přes několik náročnějších lezeckých úseků. Využívat můžete nainstalovaných jistících bodů, které oceníte zejména při sestupu. Závěrečný úsek vede po firnové hraně na vrchol. Nebyli by jste první, kterým zde pořádně změknou kolena, ale pohled z vrcholu stojí opravdu za to. Z jedné strany zelená údolí, ze strany druhé ledovec sevřený mezi čtyřtisícové vrcholky.

Sestup je veden stejnou trasou a opět doporučujeme využít jištění. Opatrně při zhoršeném počasí. Mokré kameny a nepozornost mohou zapříčinit fatální nehody. Na Eiger vystupujte pouze při ideální předpovědi počasí a nepodceňujte sebemenší náznaky jeho zhoršení. Ústup z hřebene se může proměnit na hotové peklo. Rychlost, s jakou zde dochází ke změnám počasí, je totiž opravdu nepředstavitelná. Nutností pro výstup je dobrá znalost jistících technik a slanění. Ve Vašem batohu by nemělo chybět alespoň čtyřicetimetrové lano, několik ledových šroubů a na Vaší hlavě přilba. Posledním rizikem je rychle dosažená výška, která na každého může působit jinak. Pokud cítíte, že nejste úplně v pohodě, potom hřeben raději vůbec nenastupujte. Je zde nutná 100% koncentrace.

Zajímavosti o Eigeru

• Jméno Eiger je v historických listinách poprvé zmiňováno v roce 1252 jako „mons Egere“. Zatím zůstává nevyjasněno, zda se jméno vztahuje spíše k řeckému slovu akros (= „ostrý“ nebo „špičatý“) nebo pochází ze středohornoněmeckého „Hej Ger“ (= „vysoká jehla“) či jestli má nejblíže k německému „eigen“ (= „svérázný“, „osobitý“).



• 3'970 metrů vysoký Eiger je nejvýchodnějším vrcholem horského masivu Jungfrau v bernském regionu švýcarských Alp. Společně s Mönchem a Jungfrau tvoří známý Dreigestirn.



• Severní (přesněji severozápadní) stěna Eigeru je s převýšením více než 1800 m jednou z nejvyšších evropských stěn a díky obtížnosti i výzvou pro všechny zkušené horolezce. Kvůli vysokému počtu obětí, a také mnoha nebezpečím, které ohrožují horolezce (padající kamení, led a sníh, špatné počasí) bývá její název z původního německého Nordwand (severní stěna) komolen na Mordwand (vražedná stěna). Jako první se o výstup severní stěnou pokusili roku 1935 Max Sedlmayr a Karl Mehringer. Jejich několik dní trvající pokus však skončil tragicky, stejně smutně skončilo i několik následujících pokusů.



• Vrchol Eigeru byl poprvé pokořen dne 11. srpna 1858 grindelwaldskými horskými vůdci Christianem Almerem a Petrem Bohrenen a jejich irským společníkem Charlesem Barringtonem. Po četných pokusech renomovaných horolezců z celé Evropy byl Eiger v roce 1921 pokořen Japoncem Yuko Makim a Švýcary Fritzem Amatterem, Samuelem Brawandem a Fritzem Steurim poprvé přes Mittellegigrat.



• Severní stěna Eigeru byla prvně zdolána skupinou německých a rakouských horolezců ve složení Heinrich Harrer, Anderl Heckmair, Fritz Kasparek a Ludwig Vörg a to během expedice ve dnech 21. – 24. července 1938. Rakušané Kasparek a Harrer se s německými horolezci Heckmairem a Vörgem potkali pod vrcholem. Tito čtyři horolezci přežili sesun laviny při přechodu ledové hrany “White Spider” a poté se rozhodli spojit své síly pro výstup na vrchol.



• První Čechoslováci, kteří vystoupili na Eiger severní stěnou, byli Radovan Kuchař a Zdeno Zibrín. Podařilo se jim to 2. září 1961. O jejich výstupu, zážitcích, trápení s počasím i závěrečných emocích vypráví povídka Oty Pavla „Výstup na Eiger“.



• V roce 1983 vylezli na vrchol severní stěnou v čase pod 5 hodin dva horolezci, Thomas Bubendorfer a Reinhard Patscheider. Jihotyrolský horolezec Christoph Hainz ze SALEWA alpineXtrem teamu překonal tento rekord v roce 2003, a to časem 4,5 hodiny. Nový rekord vytvořil Švýcar Ueli Steck v roce 2007 časem 3 hodiny a 54 minut. Svůj vlastní rekord pokořil v roce 2008 zdoláním vrcholu za 2 hodiny a 47 minut.



• Základní stavební horninou Eigeru je vápenec, skládající se převážně ze sedimentů pocházejících z druhohor. Ty se strmě zdvihají na severní hraně masivu Aar, který byl vyzdvižen těmito sedimenty od jižního k severovýchodnímu Eigerjochu a je považován za geologickou zvláštnost.



• Nejvýše položená železniční stanice v Evropě (3454m n.m.) se nachází v sedle mezi štíty Mönch a Jungfrau. Vlak projíždí tunelem vybudovaným v hoře Eiger, kde se stáčí a vynoří se v sedle Jungfraujoch. Uvnitř hory je i železniční stanice “Eigerwand”, která poskytla mnoha horolezcům únikovou cestu z Eigeru a tím jim zachránila život.