adrex.cz Horolezectví

V následujícím článku se pokusíme co nejpodrobněji popsat výstup na druhý nejvyšší vrchol bernských Alp – 4.193 metrů vysoký Aletschhorn. Informace pochází z naší návštěvy této oblasti v červenci 2008.

Výstup na Aletschhorn je nádherná, ale velmi náročná vysokohorská túra, která za nepříznivého počasí dokáže překvapit i zkušeného horolezce. Jeho vrchol je díky své poloze vystaven silným poryvům větru a velmi rychle zde může docházet ke změnám počasí. Závěrečná část výstupu je navíc vedena ostrým exponovaným hřebenem, který rozhodně není určen pro slabší povahy. Proto dříve, než sem vyrazíte, zvažte dobře svoje schopnosti a zkušenosti. Pobyt si naplánujte na 3, optimálně na 4 dny.

Na vrchol Aletschhornu vede několik více či méně frekventovaných cest, přičemž nejvíce lidí volí klasickou trasu údolím Mittelaletschgletcheru, přes bivak a ze sedla Aletschjoch hřebenem na vrchol. Velmi zajímavá trasa pak vede od chaty Konkordiahütte, přes ledovec Aletschgletcher pod severní stěnu a skalnatým hřebenem Hasler Rippe na hřeben mezi sedlem Aletschjoch a vrcholem Aletschhornu. Tato varianta už je ale určena výhradně zkušeným lezcům a podle posledních informací je potřeba dávat pozor na velké množství volných kamenů. V našem popisu se zaměříme na klasickou výstupovou trasu, která nejčastěji začíná na parkovišti ve městečku Fiesch.

Z České republiky do městečka Fiesch

Ideální cesta z České republiky vede přes Rozvadov, Mnichov, Memmingen, Lindau a Bregenz do švýcarského města Chur. Cestou si nezapomeňte pořídit švýcarskou (47 CHF/6 měsíců) a rakouskou (14 CHF/10 dnů) dálniční známku. Rakouskem pojedete sice jen pár kilometrů, ale za jízdu bez známky tady nekompromisně pokutují. Z Churu pokračujte po silnici číslo 19 směrem na Trin, Ilanz, Disentis a přes sedla Oberalppass a Furkapass do městečka Fiesch v podhůří bernských Alp. Parkuje se přímo pod stanicí lanovky a za 3 dny jsme v roce 2008 platili 14 CHF.

Cesta k Aletschgletcheru

Lanovka jezdí denně od 7:45 do 17:45 hod. a za obousměrnou cestu do mezistanice ve výšce 2200 metrů zaplatíte 21 CHF. Pokud by po Vás obsluha chtěla více peněz, je potřeba zdůraznit, že nechcete vyjet až na Eggishorn, ale že končíte v mezistanici a pokračujete směrem na Aletschgletcher. Ráno je dobré si přivstat a nahoru vyrazit co nejdříve. Od lanovky se dejte doprava po cestě na značené Märjelensee a chatu Gletscherstube, kam dorazíte po přibližně hodinové procházce. Spoustu času ušetří asi kilometr dlouhý tunel, který vede pod Eggishornem a ústí jen těsně za chatou Gletscherstube. Od chaty pak doleva po stezce k ledovci (20 minut).

Přechod přes Aletschgletcher

Cestou na Aletschhorn musíte chtě nechtě dvakrát přejít přes největší alpský ledovec Aletschgletcher. Údolí Mittelaletschgletcheru, kudy pokračuje výstupová cesta k Vašemu cíly, je kolmo naproti od nástupu na ledovec. Přesto doporučujeme nejdříve asi kilometr sestupovat po ledovci doleva podél skal a teprve až se dostanete pod nejrozlámanější část ledovce zahnout doprava a tou nejpřirozenější cestou jej kolmo přejít na druhou stranu. Popisovat přechod ledovce slovy by bylo asi nadlouho, a proto jsme naši trasu zakreslili na fotce v galerii. Velmi podobně je pak vyznačena i v místních průvodcích. Z ledovce se sestupuje napravo od jeskyně, kam vtéká horská říčka.

Cesta na bivak

Po překonání Aletschgletcheru je před Vámi fyzicky a občas i psychicky náročný výstup k bivaku ve výšce 3.013 metrů. Cesta vede při pravé straně údolí přibližně 50 – 100 metrů od řeky a při troše štěstí se Vám podaří najít úzký chodník značený pomocí „mužíků“. Ten se proplétá nepříjemným suťoviskem a ušetří spoustu sil i času. Pokračujte ke skalám, kolem nich napravo a dál k homoli ze šutrů. Tady začíná ledovec Mittelaletschgletcher, po kterém cesta pokračuje nahoru pod velký vodopád, jenž padá z pravé strany údolí. Asi 300 metrů nad vodopádem už můžete vidět Váš dnešní cíl, kterým je bivak ve výšce 3.013 metrů. Cesta k bivaku vede nalevo od vodopádu a pokračuje po sněhových polích až ke skalám, kde si můžete vybrat z několika variant. Nejjednodušší cesta pokračuje podél skal a při kraji ledovce až do výšky 3.000 metrů, kde je potřeba se po polici vrátit doprava asi 300 metrů k bivaku. O něco kratší, ale lezecky náročnější trasa vede kolmo nahoru podél potoka a po serpentinách přímo k chatě. Celkově by Vám měla cesta od lanovky na bivak zabrat přibližně 6 – 8 hodin v závislosti na Vaší kondici.

Po příchodu na bivak se zapište do knihy „hostů“ a zaplaťte 15 CHF (pro členy OEAV 10 CHF) do kasičky u dveří. Uvedená cena je za osobu a noc. Určitě se vyplatí sem dorazit dříve než ostatní a včas si zabrat volnou postel. Občas se totiž může stát, že se na bivaku sejde víc lidí, než je zde postelí. V takovém případě si můžete z chaty vypůjčit matrace a přespat na připravené plošině asi 5 metrů za chatou. Pokud Vám odpoledne zbývá ještě dost sil a času, pak je dobré si z důvodu aklimatizace a orientace projít cestu do sedla Aletschjoch ve výšce 3.630 metrů. Bude se Vám lépe spát a ráno se vyhnete bloudění s čelovkou mezi skálami.

Z bivaku na vrchol Aletschhornu

Z bivaku se na vrchol vyráží nejčastěji kolem čtvrté hodiny ráno, kdy je ještě sníh na svazích a na hřebenu pěkně zmrzlý. Jestliže je na chatě ubytováno více lidí, vyplatí se vstát o něco dřív a včas si odskočit na jedinou toaletu. Před ní totiž kolem čtvrté vznikají dlouhé a nervózní fronty :-)

Cesta do sedla pokračuje za bivakem po sněhových a ledových svazích doleva pod skály, přes sněhovou planinu s několika trhlinami pod sedlo Aletschjoch a kolmo vzhůru na hřeben ve výšce 3.630 metrů. Ze sedla se Vám otevírá jedinečný pohled na další známé kopce v okolí – Finsteraarhorn, Eiger, Mönch, Jungfrau. Teprve tady si spousta lidí uvědomí, jak ostrý je doopravdy hřeben směrem k vrcholu. Přes něj pokračujte na 4.100 metrů vysoký předvrchol, odkud již jedinou možnou cestou na závěrečný exponovaný hřebínek k vrcholovému kříži ve výšce 4.193 metrů. Posledních asi 100 metrů výstupu je určeno opravdu jen zkušeným turistům a horolezcům. Po obou stranách mixového hřebene padají stěny kolmo dolů a často zde nepříjemně fouká.

Cesta na vrchol trvá přibližně 4 – 6 hodin a sestup stejnou trasou Vám zabere asi polovinu času. Celková doba se tak pohybuje v rozmezí 6 – 9 hodin v závislosti na aktuálních sněhových podmínkách a na Vaší kondici. Po návratu většina lidí tráví ještě jednu noc na bivaku a dolů do údolí sestupují až následující den. Samozřejmě by bylo možné seběhnout ještě týž den, ale jednalo by se o opravdu náročnou túru. Poslední lanovka do Fiesche, která sváží hosty z hotelů a restaurací, odjíždí z mezistanice až po 22.00 hodině, takže času na návrat je víc než dost. Na druhou stranu, proč z tak nádherného místa spěchat?

Vybavení

Při plánování cesty na Aletschhorn je dobré si předem rozmyslet, zda se chcete spolehnout na přespání na bivaku, nebo zda si naložíte na záda vlastní spaní. V červenci 2008 jsme postupně vyzkoušeli obě varianty a vřele doporučujeme bivak. Protože část túry vede po ledovcích, nezapomeňte přibalit sedák, pár ledových šroubů a alespoň 20 metrů lana. Jinak klasika – mačky, cepín, hůlky, vaření, jídlo na 3 dny, spacák (není nutností, na bivaku jsou teplé deky), čelovka a nějaké to náhradní oblečení. Cestou je několik relativně čistých potůčků, takže vodu máte převařenou během chvilky a není potřeba jí vláčet v batohu velké množství nebo vařit ze sněhu (platí pro letní měsíce).

Další informace a fotky najdete v článku „Aletschhorn na druhý pokus“, ve kterém popisujeme naši návštěvu bernských Alp v červenci 2008. Na Vaše názory a zkušenosti z Aletschhornem se těšíme v diskusi pod tímto článkem.