adrex.cz Horolezectví

"Toto není typické místo, kde se získává sebevědomí", vysypal ze sebe zahořkle Ivan po prvním dni lezení a čtyřech pytlích ve Vall di Mellu.

Všechny nás tím úplně rozsekal. Rajbasy ve zdejší hodně hladké skále s minimem jištění jsou prostě vyšší dívčí v lezení na žule a při prvním setkání to může být docela překvapení...

Nicméně poprávu se Mellu říká evropský Yosemite, protože takové moře žuly s tisíci cest a dalších možností se pohromadě jen tak nevidí.

Do Vall di Mella je to z Brna asi 900 kiláků, takže pohoda - ráno jsme v San Martinu na náměstí a nevyspale mžouráme v lezeckým krámě po nových průvodcích a vzhledem k našemu stavu po nonstop jízdě se vracíme kilometřík zpátky pod Sasso Remeno.

To je zdejší skalkařská oblast pro ty kdo se do vyšších partií Mella nehrnou a lezení je tady pro každého, od 2c po 50 cest od 8a nahoru. Dá se tady solidně rozchodit na žule, ačkoli podobnost s lezením ve Val di Mellu není pražádná - přeci jenom je tady víc chytů a stupů než nahoře v dolině a taky klasifikace je tady přejícnější - marně jsem chlapíky co přijeli poprvé upozorňoval, at´si z toho nedělají názor. Hahá, marná sláva, Jura s Ivanem podlehli pocitu, že jim to tady jde a nahoře v bigvólech to nebude jinak a nebyli první co naletěli. A asi ani poslední. Můj part´ák Kocour se kroutil už tady, ale to je u něj normální, že má pomalejší rozjezd.

Další den vybíráme jakože na rozlezení plotny Stella Marina přímo v údolí Val di Mello a už nástup pod vlastní lezení je sranda, šikmá rampa vede do myší díry kterou je potřeba prolízt převisem na terasu pod nástupy do cest.

Já s Kocourem razíme do šestidýlkovýho 7a Flauto Magico a chlapíci vedle do La Vedova Nera - 6b+ místní rajbasové klasifikace.

Sklon skály je okolo 60 stupňů, takže zdánlivě žádnej problém ani pro dobrýho skialpinistu v zimě, ale ze spoda je je to jiná kaše. Nalízám jako první a už u třetího jištění chytám hysterickej záchvat smíchu - úplně jsem zapoměl jak jsme z místního lezení a klasifikace byli vyděšení když jsme tu byli poprvé - a úplně přesně vím, co se bude dít u kolegů vedle. Klasifikace je tady tak o stupeň tvrdší než v údolí a Ivan s Jurou na druhé dýlce potřetí střídají. Zvlněná nakloněná rovina bez krystalů je přece jenom něco jiného, než na co byli nachystaní. Nýty občas přes deset metrů od sebe na morálu nepřidají a ani u nás to nevypadá moc na rozlízačku a o stylu OS se po první dýlce taky nedá hovořit, jinej kraj, jinej mrav. Kdo umí lízt rajby tady, tak je musí umět lízt všude, to je jistý. Po další dýlce vidíme pod sebou chlapíky slaňovat zpátky, ale moc se jim nedivíme. My nakonec dolízáme krásnou a těžkou cestu nahoru, a cítím, že se do toho stylu lezení zase začínám pomalu dostávat. Na Kocourovi to pravda tak úplně vidět není, taky je tu prvně. Chlapíci mezitím zkouší další směry, ale večer u ohně se mluví o akci 4 v jednom. Zkráceně 4 pytle v jednom sektoru.

Chystáme se pod Tempio dell Eden, po česku Rajský chrám, skvost místní žulové architektury. Cesta L alba del Nirvana vede zářezem pod obrovským převisem, který protíná trhliny cesty La Signora del Tampax za 8a, které se chystáme kouknout na zoubek. Při podrobnějším zkoumání trhlin zaměřujeme pohledy na vosí hnízdo pár metrů nad nástupní policí a tak pokračujeme plynule dál klasikou.

Počasí se začíná durdit a zůstáváme ve spodních skalkách na Sasso Remeno a věnujeme se zkoumání nových sektorů podle posledního průvodce. Před týdnem se tady taky odehrávala čím dál slavnější akce Mellobloco a všechny čerstvě omaglajzované a obsekané balvany ve svahu jsou propojené šipkama do okruhů kde by bylo pár životů co dělat. Hromady bloků se táhnou svahem několik set metrů do kopce na obě strany a v baru Monica visí obrovská kresba všech bouldrů letošního Mellobloca včetně obří mapy všech kamenů. Dají se tady taky sehnat všechny novinky a věci co se neobjevily v průvodcích v nekolika tlustých lezeckých kronikách z posledních let.

Ještě pár pokusů v místních trochu vlhnoucích skalkařských peckách nás definitivně vrací nohama na zem s tím, co tady na tomhle zájezdu všechno vylezeme. Vzhledem k tomu, že se počasí definitivně po..kazilo, odjíždíme ještě v rámci průzkumu projet další lezecké oblasti bez toho, že bysme vůbec vlezli do toho, kvůli čemu jsme sem vlastně přijeli... Ale příště..!