adrex.cz Potápění

Ve spolupráci s Divernet.cz rozšiřujeme katalog potápěčských lokalit o další zajímavou lokalitu u našich západních sousedů, tentokrát o břidlicový důl Christine nedaleko německého městečka Willingen.

Report z víkendového potápka v dole Christine :

Příjezd do penzionu Wilke Wilkens ve Willingenu, vzdáleném od Prahy cca 600 kilometrů, byl v pátečních pozdních nočních až sobotních brzkých ranních hodinách. Celkem nás jelo 10 potápěčů ve čtyřech autech. Ráno jsme vstávali v 9:00 hod a následovala snídaně. Poté jsme se přesunuli na lokalitu, vzdálenou od penzionu cca 200 m, kde proběhl lehký briefing, vyplnili jsme nezbytné formuláře a hurá do vody.

Lokalita má dvě patra, je asi rozlehlejší než podobná lokalita Miltitz, ale není tak hluboká. Je tu ale zachováno více zařízení a stop po těžbě. Potrubí na odčerpávání vody, potrubí na přívod čerstvého vzduch, důlní koleje, vozíky, atd. V prvním patře je maximální hloubka cca 25 metrů, ve druhém cca 42 metrů. Bohužel před námi už bylo ve vodě dost lidí (2 poláci a asi 8 švýcarů) a vstupní část, asi 40 metrů šikmé chodby, byla zakalená do hloubky cca 20 m. Viditelnost se pohybovala v rozmezí 0,5 až 1,0 m. Trasy byly docela dobře vyvázané, takže problémy s orientací nebyly a viditelnost se postupně zlepšila na cca 10 – 15 m.

První ponor a seznámení s lokalitou proběhl v prvním patře podle plánu na S80 s EAN 40, dvojče 2x 12 l s EAN 28 bylo jako rezerva. Doba ponoru cca 65 minut, teplota vody necelých 8°C. Část skupiny zahájila potápění s TMX ve druhém patře a dva potápěči bez jeskynní kvalifikace absolvovali ponor s německým průvodcem Stefanem. Já bohužel na ponoru chyběl, protože jsem si roztrhl rukávovou manžetu takovým způsobem, že mě nezachránila ani suchá rukavice. Velkým zpestřením byl mráz, který nám po ponoru vše obdařil krustou ledu. Takže co se nerozpojilo hned muselo počkat až na pokoj...

Následoval druhý odpolední ponor do druhého patra (dvojče 2x12 l s EAN 28, dekomprese EAN 50 a kyslík). Doba ponoru 52 minut, teplota vody se kupodivu nezměnila. TMX část skupiny ponor vynechala a pro dvojici potápěčů bez jeskynní kvalifikace proběhl ponor opět s průvodcem. Tentokrát jsem ponor absolvoval, protože mi Olda půjčil svůj rezervní sucháč.

Po potápění a krátké zastávce v penzionu, kde se někteří účastníci zájezdu rychle či méně rychle zkulturnili, jsme podnikli nájezd do hospody na večeři. Chvíli jsme sice vhodné restaurační zařízení hledali, ale nakonec se nám podařilo najít vcelku sympatickou hospodu s příjemnou obsluhou a úspěšně jsme završili krásný potápěčský zážitek. Po vydatné večeři jsme ještě strávili nějakou dobu před spaním společným probíráním zážitků a přípravou výstroje a výzbroje na další ponory.

V neděli ráno opět snídaně, tentokrát už v 8:00 hodin, abychom byli na lokalitě první ve vodě. To se nám ale ani tentokrát nepodařilo, protože švýcarská parta byla rychlejší. Třetí ponor byl opět do druhého patra, ale tentokrát nás šlo do vody pouze sedm. Jedna dvojice už vyrazila po snídani domů a Ondru o potápění připravili zdravotní problémy. Ponor (dvojče 2x12 l EAN 25, deko plyny EAN 50 a kyslík) trval 67 minut, teplota vody opět necelých 8 C.

Po ukončení ponoru, sbalení věcí, krátké zastávce v penzionu a rozloučení s majitelkou, jsme se cca ve 14:00 hodin vydali na dlouhou cestu domů. Ještě jsme se zastavili v našem oblíbeném motorestu ve Velemíně na večeři a do Prahy jsme dorazili asi ve 20:00 hodin. Chtěl bych poděkovat Radimovi Otipkovi za skvělou a vynikající organizaci nejen této výpravy a svým kamarádům Pavlovi Koutníkovi, Ondrovi Tůmovi, Willimu, Ondrovi Belicovi, Šárce Štěpánové, Radkovi Teichmannovi, Oldovi Švirkovi a Jardovi Halíkovi za skvěle prožitý víkend a spoustu výborných zážitků.

Krátké video z dolu :