adrex.cz Potápění

Nejen za rybolovem se jezdí na sever Norska, o čemž svědčí i nový článek o výpravě českých potápěčů z klubu Divers.cz. Fotky pořídili Tomáš Kurfiřt, Petr Blecha a Petr Leitner. Autorem článku je Petr Vonka, kterému tímto děkujeme.

Nejen za rybolovem se jezdí na sever Norska, o čemž svědčí i nový článek o výpravě českých potápěčů z klubu Divers.cz. Fotky pořídili Tomáš Kurfiřt, Petr Blecha a Petr Leitner. Autorem článku je Petr Vonka, kterému tímto děkujeme.

Den První

Vyjeli jsme z Prahy po půl páté, směr Berlín. Původně plánovaný termín odjezdu se nám o půlhodinky protáhl, ale počítali jsme s tím. Cesta vesele ubíhala a po několika hodinách jsme přejeli naši první hranici do Německa. Směr Drážďany, potom Berlín a hurá na Rujanu.

Den Druhý

Sever Německa jsem projížděli již za tmy a byli jsme přivítáni velkým poklesem teploty (6 st.C) a tak přišly na řadu mikiny, zimní bundy a teplé ponožky. Do Sasnitzu na trajekt jsme přijeli s půlhodinovým předstihem. Za přívěsný vozík, který jsme neměli předplacený jsme dopláceli 61 EUR. Tedy celý trajekt nás v sedmi lidech, Sprinterem a vozíkem vyšel na 150 EUR. Na trajektu jsme se povozili 4 hodiny. Trošku jsme podcenili přípravu a z auta, které bylo po deseti minutách po vyplutí nepřístupné, jsem si nevzali spacáky, čehož jsme litovali. Všichni ostatní cestující věděli jak to funguje a všude po lodi se povalovali turisté na karimatkách ve spacácích a využívali času plavby ke spánku.

V Trelleborgu v přístavu proběhlo celní odbavení mávnutím ruky, což jsem kvitovali, neb zásoby alkoholu byly obrovské a tudíž místním zákonem snadno postižitelné. Pro cestu na Lofoty jsme zvolily nejpřímější cestu a to přes Švédsko.Stav tachometru 706 km z Prahy.

Cesta přes Švédsko byla dlouhá a úmorná. Prvních 200 km jsme si užívali rychlou jízdu po dálnici, následovala pomalejší a daleko delší část přes vnitrozemí po místních komunikacích.Povolenou rychlost se údajně nevyplácí překračovat, a tak jsem se "ploužili" rychlostí kolem 90 km/hod. Původně hluboké smíšené lesy občas proložené jezery byly vystřídány klečí, porostlými pokroucenými borovicemi a spoustou malých romanticky půvabných jezírek. Cedule kolem silnic varují před výskytem Losů a Sobů na silnicích.Počasí bylo proměnlivé, jasno střídalo oblačno, déšť a vítr, duha a sluncem zalité lesy. Přes cestu nám občas přeběhl sob, někdy dva, což nám cestu značně zpříjemňovalo. Dokonce jsme měli štěstí i na Soba-albína.

Den Třetí

Téměř ke konci přejezdu Švédska, jsem zastavili na příjemném odpočívadle, mimochodem perfektně vybaveném pro občerstvení pocestných, grily, altánky a stoly s lavicemi. Slunko na pět minut vysvitlo a nám zmoženým cestou se zachtělo osvěžit se v jezeře, které bylo opodál.Kalhoty, bundy a mikiny šli dolů a všichni do jednoho jsme naskákali do průzračné, rašelinou do červena zabarvené vody. Teplotu odhaduji na nějakých 18 st.C. Bylo to skvělé. Na grilu rozdělaný oheň ohřál klobásy i nás a idylka byla dokonalá. Přechod ze Švédska do Norska byl předznamenán přejezdem hor, místy až 1000 m vysokých, kde řekou vymletá koryta vytvářela úžasné scenérie s vodopády a jezery. Střídající se počasí kouzlilo na obloze duhu za duhou a únava z nás opadávala s každým kilometrem. Toužebné očekávání hranice s Norskem osvěžovalo naše cestou znavená těla i duše.

Kolem osmé hodiny ráno jsme slavnostně překročili polární kruh. Místo bylo označené cedulí s nápisem "POLAR CIRCLE" v pěti jazycích a je zde příjemné odpočívadlo s parkovištěm a kempem. Nasnídali jsme se, udělali pár fotek s cedulí, vyzkoušeli místní toaletu, mimochodem byla perfektně čistá, vytápěná, s teplou vodou a vyrazili směr sever.

Hranice s Norskem jsme projeli bez nejmenších problémů, semafor na hranici nezčervenal, což nám opět zvedlo náladu.Našich cca 15 Litrů tvrdého a 270 piv bylo šťastně dopraveno až do země poznamenané nesmyslnou prohibicí.

Přes Norsko jsme přeletěli jako vítr a trajekt v půldruhé jsem stihli jen s maximálním vypětím a také hlavně díky neuvěřitelné slušnosti norských řidičů, kteří nás nechávali předjet jak sanitku.

Přístav Skutvik, trajekt a jedna zastávka ve městě Skrova, a už jsem na Lofotech. SVOLVAER !!!! Úžasné hory, místy sníh v soutěskách, valící se vodopády a potůčky, slunce a malebná městečka. Výjev jakoby patřící do Pána Prstenu.

Polostrov Sildpollnes jsme našli jako nic a uvítání od majitele kempu bylo vřelé a přátelské. Naše požadavky na sušárnu věcí, místo pro kompresor a místo pro "vercajk" byly vyslyšeny a nic nebránilo tomu začít si užívat pobyt. Dobré jídlo (gulášek a knedlík od Petra Blechy) a sladký spánek rychle nechali zapomenout útrapám dlouhé cesty, která měřila téměř 2 900 km po silnicích.

Den Čtvrtý

Náš první "zkušební ponor" jsme uskutečnili přímo před kostelíkem na ostrůvku vzdáleném cca 100 m od naší základny.Tuto lokalitu jsem pracovně pojmenoval jako "Church Island" aneb Ostrov u kostelíka. Pozvolna svažující se dno do hloubky 30 metrů, roztroušené hromádky kamení, trsy dlouhé trávy a řas, medůzy s chapadly mnohdy dlouhými až 3 metry. V dírách se skrývají Vlkouši, červení okouni v hejnech čítající 5 - X kusů, velcí krabi a sasanky různých barev a velikostí. Mezi tím vším se proháněly mladé tresky velikosti do 30ti cm.Čistota vody se s přibývající hloubkou zlepšovala z 5 až na pěkných 15 metrů. Celkově jsme první ponor hodnotili jako pěkný a těšili jsme se na hlubší. Doladili jsme správné vyvážení, doplnili či odebrali olova.

Náš druhý ponor jsme podnikly na druhém břehu u ostrůvku pod vodopádem. Tuto lokalitu jsme pojmenovali podle uloveného Vlkouše na "Catfish Island". Podle námořní mapy, zde měla být hloubka až 60 metrů. Zřejmě jsme se vydali špatným směrem a tak jsme se pomalu pohybovali po svažitém dně, které bylo pokraty stejně jako v předchozím případě pouze roztroušenými ostrůvky kamení, které byly obydleny stejnými zástupci mořské flory i fauny, jako v předchozím případě. Oproti předchozímu ponoru jsme navíc potkali i platýze. Celkově hodnoceno jako průměrný ponor.

Večer jsme grilovali uloveného Vlkouše a platýze v místním "Grilovacím domečku". Pozvání přijali i němečtí turisté-potápěči, které jsme vzali s sebou na druhý ponor. Ryby byla vynikající s bramborovými lupínky, pečenými s česnekovou omáčkou v pánvi nad grilem.Na řadu přišlo i ICE TEA alias KENTOVICE, nebo-li vtipně maskovaný rum v PET lahvi.SKOL!

Den Pátý

Ranní ponor jsme plánovali již den předem podle námořní mapy a byla vybrána lokalita, která slibovala stěnu vedoucí do hloubky 64 metrů. Tento ponor byl báječný. Voda v hloubce 30ti metrů byla čistá a život na dně byl bohatý. Velkou odměnou byl nález Mořského Ďasa, který měřil dobrých 80 cm.Ke konci ponoru jsme objevili v severnější části lokality velice zajímavý skalní útvar, který končil někde v modré tmě. Zkusíme to tady ještě jednou. Dno je zde velice strmě svažující, v severní části skalní stěna do 30ti metrů.

Odpolední ponor jsme naplánovali o trošku mělčí. Lokalita je podle místních zajímavá tím, že přímo na vodou žili před sto lety lidé, kteří se z nám dosud nejasných důvodů přesunuli jinam. Očekávali jsme nálezy nádobí, příborů, nábytku, nářadí či jiných pozůstatků lidské činnosti. Nalezli jsme několik úlomků porcelánu a spoustu platýzů, okouny. Michal v hloubce cca 30 metrů nalezl údajně ohromný balvan, prý byl velký jak dům :-). Dno je zde mírně svažující, do hloubky cca 34 m. Opět jsme nalovili večeři, okouny, platýze a tresky.

Den Šestý

Ranní ponor jsme podnikli na stejné lokalitě jako předchozí den ráno. Chtěli jsme omrknout stěnu, kterou jsme objevili v závěru předchozího ponoru. Stěnu jsem našli podle balvanu vybíhajícího z vody na cípu poloostrůvku. Stěna padala do 20ti metrů a dal pokračoval mírně se svažující terén s občasně pohozenými balvany, které skýtali útočiště rybám i krabům.Na počítači naskočila max.hloubka 35 metrů a průběh ponoru byl standardní. Největší hloubka rychle a pak pomalu traverzami nazpátek. Kromě již známých druhů živočichů jsme nespatřili nic nového. Úžasná je stejně jako jinde viditelnost pod hranicí 20ti metrů. Odhadem až 50 metrů na každou stranu. Zvláštní je že i v hloubce 30ti metrů je stále dostatečné světlo. Lampy jsem používali pouze k odhalení barev porostu a svícení pod balvany.

Poledne jsme strávili jako obvykle a to každý podle svého. Kent se staral o doplnění vzduchu v lahvích, Petr B. připravoval oběd a ostatní se bavili stahováním fotografií do notebooku, dobíjením lamp a fotoaparátů, spánkem. Vyrazil jsem s Petrem na houby, přesto, že nám bylo řečeno, že nerostou. Hned po několika krocích od kempu jsme v hustém borůvčí našli prvního křemenáče. O pár kroků dalšího a tak to šlo dál, až byla větší igelitka plná krásných na pohled zdravých hub. Při čištění šla ovšem většina hub do koše, protože byly opravdu příliš červavé. Na smaženici nebylo, ale Petr ze zdravého zbytku připravil výbornou omáčku doplněnou o krůtí maso.S rýží byla výborná !!!

Odpolední ponor jsme k všeobecné únavě odpískali a vyrazili jsme na výlet do Svolvaeru. Bylo nutné doplnit benzín (44 Kč za litr) do kompresoru a lodi a také jsem měl v úmyslu najít internetové připojení. Centrum Svolvaeru je malinké, kolem hlavního náměstí najdete několik obchodů s oděvy a turistickými upomínkovými předměty. Všudypřítomné postavičky Trolů, pletené svetry, sobí kožešiny a obchody s rybářskými potřebami. Místní informační turistické centrum nabízí převážně prodej suvenýrů, map, místních bylinkových šťáv, pohledů (nemají známky) a internet. Bohužel je zde stejně jako v ostatních obchodech cítit, že naše ekonomika není ještě zdaleka tam kde má být a tak jsem byl odrazen od spojení se světem šíleným poplatkem 20 NOK (80 Kč) za 15 min.Nakoupili jsme mapku pro pěší turisty s tím, že v nejbližších dnech podnikneme výpravu do hor a několik pohledů. V obchodě přes náměstí jsme doplnili zásoby kuřiva (mimochodem cena za krabičku dosahuje v přepočtu 300 Kč !!!) a zakoupili známky na pohledy. Známka na pohled a pohled samotný vyjde na necelých 80 Kč. Místní muzeum II.sv. války navštívil Kent, Tomáš a Vláďa (200 Kč vstupné). Kromě prohlídky úžasné expozice a unikátních exponátů se dozvěděli i polohu vraku rybářské lodi Hamburg, která se potopila v roce 1941 a tak se těšíme až se tam vypravíme. Leží přímo v přístavu u kotviště trajektu. Hned jsme se na místo vypravili, abychom vymysleli, zda se dá k vraku doplavat, nebo bude nutné přivézt i gumák. Vypadá to na loď i když lepší plavec si se vzdáleností 300 metrů určitě poradí.

Den Sedmý

Přesto že trošku foukalo a na hladině se tvořily vlny s bílou čepicí, vyrazili jsme na vzdálenější lokalitu. Námořní mapa na tomto místě slibovala hloubku 150 m nedaleko břehu.Předpokládali jsme tedy, že zde bude kolmá stěna. A také že byla a byla nádherná. Stěna, občas narušená schodem, zvrásněná roklinami různých tvarů a velikostí. Byla porostlá bujnou vegetací a strmě padala do modravé hloubky.Kent neodolal, odpoutal se ode mne a vyrazil dolů. Dostal se do 80ti metrů a už to mastil nazpátek. Stěna zde ještě zdaleka nekončila.Lokalita je snadno nalezitelná, je přímo u majáku. Cesta z kempu nám sem trvala hodinu. Nazpátek to bylo horší, jeli jsme proti větru a vlny tříštěné o příď lodě zalévali palubu i nás sprškami studené vody.Brrr :-)

Odpolední ponor většina z nás odpískala a věnovali jsme se odpočinku.

Den Osmý

V plánu jsme měli výlet s potápěním do města Balstadt, kde se rekreovala skupina známých rybářů z Česka. Nicméně jsme po cestě usoudili, že to zřejmě nebude stát za to (přece jenom je to 70 km daleko) a rozhodli jsme se pro ponor na Vraku Hamburg.Svažitý kamenitý břeh nám trošku komplikoval přístup do vody. Z břehu k vraku nám plavání trvalo asi 15 minut.Oranžová kulatá boje označovala vrak a po šňůře jsme se jej snadno našli. Ocitli jsme se na boku lodě zhruba uprostřed délky. Vydali jsme se směrem k zádi. Loď leží na boku a její paluba je pokryta sasankami, houbami a dalšími tvory, které na dřevěné podlaze vytvářejí různobarevný koberec. Zádˇ je roztříštěna zřejmě po výbuchu a z lodi trčí neuvěřitelná spousta trubek, trámů a profilů. Paluba je zachovalá a dřevo přesto že více jak 60 let staré, stále drží tvar. Jsou zde patrné zbytky motoru, schodiště, koupelna s vanou a umyvadlem. Přímou penetraci jsme neuskutečnili, ale raději jsme věnovali čas celkové obhlídce a zmapování lodě. Příď je perfektně zachovalá, je možné snadno penetrovat skladové prostory, na stěnách nástavby jsou okénka i dveře. Na hlavním stožáru je stále strážní koš .

Při cestě nazpátek do kempu jsme neodolali a zastavili se na dvou odpočívadlech a udělali pár fotek krajiny. Odpoledne jsme strávili odpočinkem a k večeru se vydali na další ponor. Tentokrát na stejnou lokalitu jako den druhý. Ostrůvek naproti od kempu sliboval stěnu, kterou jsme ale nenašli a tak jsme se spokojili s ponorem nad svahem, který šel do hloubky přes 40 metrů. V hloubce 42 metrů jsme narazili na kameny velikosti autobusu v jejichž okolí žily větší ryby. Viditelnost zde byla jako obvykle úžasná.

Den Devátý

Ranní ponor jsme vynechali vzhledem k všeobecné únavě, z části zapříčiněnou včerejší pijatikou v grilovacím domečku.

Odpolední ponor jsme podnikli na ostrůvku pod kostelíkem. Svažité dno do 35 metrů a silný proud. Na dně jsme našli takový kamenný hřeben široký 20 metrů a oproti okolí vystouplí o takové 2 metry.Táhnul se směrem od ostrůvku do prostřed fjordu. Pod kameny se skrývali vlkoušové a kraby. V počátku ponoru jsme na plochém dně narazili na nechráněnou tresku velikosti přes 1 metr, která se nechala ochotně natočit a o kousek dál našel Kent pěkného vlkouše, opět přístupného našim filmovým pokusům.Při cestě nazpátek jsme našli pěkného platýze s oranžovými tečkami na těle a v mělčině velké hejno mladých tresek.