adrex.cz Horolezectví

Nedělní ráno se již podruhé na pódiu objevil Zdeněk Hrubý, který den před tím doprovázel Radka Jaroše, s nímž byl letos na Dhaulagiri a Makalu. Přednáškou o expedici na Lhotse v roce 1999 zahájil hodnotný a velmi poutavý blok vzpomínek na starší expedice.

O dvacet let dále do historie ještě sáhli členové expedice Jan Stráský a Zdeněk Lukeš, kteří okomentovali film Nad prameny Gangy o prvovýstupech na několik vrcholů v Gharwalském Himálaji. Také slovenská horolezecká jednička Peter Hámor si připravila něco ze svého šuplíku. Komentovaný dokument o projektu Seven Summits začal vrcholovým dnem na Mt. Everestu a pokračoval přes dalších šest nejvyšších vrcholů dalších kontinentů, jejichž specifika dokázal Peter velmi trefně vylíčit. Další dvě přednášky diváky přesunuly zpět do současnosti. Pavel Posípšil s Markem Holubcem letos sjeli několik extrémních svahů v Alpách. Jejich fotografie a film předvedly, že české extrémní lyžování má být na co hrdé.

Martin Minařík letos vystoupil na Dhaulagiri a pokoušel se i o zrádnou Annapurnu. Z kopců si pochopitelně odvezl spoustu zážitků, které na festivalu barvitě popsal za doprovodu spousty zajímavých fotek. Jeho přednáška skončila na stupnici oblíbenosti mezi diváky jen o dva body na druhém místě. Potom přišel na řadu pro mnohé zlatý hřeb festivalu. Film o rakouské expedici v roce 1978, v rámci které vystoupili Habeler s Messnerem jako první na Mt. Everest bez použití kyslíku, obsahoval autentická svědectví jejích účastníků včetně unikátních záběrů z vrcholu. S dalším filmem o divokých sedmdesátých letech navázal Wolgang Nairz, který byl vedoucím zmíněné expedice v roce 1978.

Jako poslední přednášející na pódium přiběhl Ueli Steck – švýcarský klučík s červenými tvářemi, které jako by vyzařovaly jeho nadšení pro svět kolmých stěn. Ve své show se nejprve věnoval extrémnímu prvovýstupu severní stěnou Tengkangpoche (6500 m), zatímco zbytek přednášky věnoval severní stěně Eigeru, v níž za poslední roky doslova bydlel. V přednášce dokumentoval cestu za svým snem – vystoupit stěnou v čase pod 4 hodiny. To se mu při prvním pokusu povedlo. Když doběhl na vrchol, začalo festivalové publikum spontánně tleskat (bezesporu jeden z nejhezčích momentů festivalu). Ueli chtěl ale tenkrát ještě víc. Dřel techniku jako profesionální horolezec a k tomu podstoupil náročný vytrvalostní trénink, za jaký by se nemusel stydět profesionální vytrvalostní běžec nebo cyklista. Jednoho dne Ueli řekl, že je připraven – podíval se k vrcholu, pak sklopil oči směrem k hodinkám... Zmáčkl tlačítko stopek a představení srovnatelné s Paganiniho sólem na housle začalo. Ueli vyběhl stěnou v čase 2:47. Neuvěřitelné, nic jiného se k tomu nedá říct. Snad jen komentář jedné z organizátorek: „On běhá do šedesátistupňového svahu stejně rychle jako já po rovině!“ Ueli si zaslouženě odnesl cenu za nejlepší přednášku dne. Možná že je před ním další výzva, před kterou by také musel absolvovat náročnou tréninkovou proceduru – třílitrová Becherovka za 2:47 !?

Tak takový byl letošní festival – festival neuvěřitelného Stecka, vše přeživšího Babanova, zázračného Adama Ondry, živelného Máry Holečka, pohodového taťky Christopha Hainze, mimozemšťanů Bači & Stoupy, pamětníka Wolfiho Nairze, a dalších fenomenálních osobností českého i světového alpinismu. Těšíme se na příští rok a všem, kdo se letos do Národního domu přišli podívat, děkujeme.