adrex.cz Horolezectví

Údolí Innu je hlavní tepnou, kterou pulzuje život v rakouských Tyrolích. Tudy proudí tisíce turistů za splněním svých plánů, přání a tužeb.

Už se v duchu vidí za sedlem Brennerpass v některém z údolí Dolomit, v horách okolo jezera Garda nebo někde v oblasti Silvretta či snad dokonce v některém z pohoří Švýcarska. A přitom mnoho z nich ani netuší, že zde v okolí hlavního města Tyrol se nachází řada zajištěných cest různých stupňů obtížnosti, které jsou schopny uspokojit všechny milovníky zajištěných cest od těch střídmých až po ty nejnáročnější.

Začátkem července 2001, na závěr týdenního putování po horách v okolí jezera Achensee, jsem se rozhodl navštívit zajištěné cesty na Lamsen Spitze a Hochnissl, jejichž smělé vrcholy jsem měl možnost před lety obdivovat z Hundskopfu. Tlaková výše se starala o stabilní počasí a teploty na sluníčku neklesaly pod 30°C. A tak když jsem po dobré snídani v Maurachu projel mýtem za Pertisau při vstupu do údolí Falzthurntal a zaparkoval na velkém parkovišti u Gramai Alm (1 263 m), bylo jasné, že mě při výstupu na chatu Lamsenjochhütte v sedle Lamsscharte (1 953 m) budou čekat stejné podmínky jako před lety na Hundskopfu. Ale nešť – jak říkají klasici. Raději se koupat v potu tváře než trpět za deště nebo nedej bože v něčem ještě horším. Tak, ruksak na záda a šlape se.

Využívám mírně stoupajícího chodníku na Gramaier Grund k pohledům na podkovu hor, které mě obklopují. Středem obdivu je nepřehlédnutelný masív Lamsen Spitze se svojí východní stěnou. Zanedlouho je však idyle konec. Chodník uhýbá prudce doleva a nejprve v serpentinách a později táhlým traverzem nabírá výšku. Sem tam nízký porost skýtá alespoň na chvíli úkryt před nemilosrdnými slunečními paprsky, ale nakonec míjím i ten poslední keř. A pak už jen strmě do sedla ve spalujícím slunci. Rozlehlá chata se tak stává místem nejen opravdu zaslouženého odpočinku ale také občerstvovací stanicí.

Lamsenjochhütte má bohatou historii. Iniciátorem jejího zřízení byl svobodný pán Hermann von Barth, náruživý obdivovatel celé horské skupiny Karwendel. A když finančně silná sekce DAV Oberland získala v roce 1903 přes odpor myslivců na 99 let do pachtu pozemek o velikosti 1500 m2, bylo možno přistoupit k realizaci plánů. Stavba chaty, na jejíž architektonické podobě se podepsal Carl Siegert, byla svěřena jenbašskému Engelbertu Fiechtlovi, který měl zkušenosti se stavbou hotelů v blízkých Stubaiských Alpách. Dne 9.7.1905 byl poklepán základní kámen a již 6.6.1906 byla chata vysvěcena. Následující rok ji už navštívilo 1389 turistů. Dne 9.3.1908 byla sice původní chata zničena lavinou, ale koncem téhož roku stála na sedle Östlicher Lamsenjoch chata nová, která po mnoha vylepšeních slouží turistům dodnes.

I když je na chatě útulno, na žádné dlouhé otálení není čas. Ještě ulehčit ruksaku a znovu vyrážím. Dnešním cílem je Hochnissl Spitze (2 546 m). Ze dvou možností výstupu od chaty volím cestu přes Brudertunnel. Jestli průvodce sliboval zážitek z kategorie nezapomenutelných, tentokrát mohu potvrdit, že nepřeháněl. Tunel, ve kterém na vás dýchne tmavá a studená prázdnota, byl před lety zpřístupněn linií ocelových fixních lan s cílem umožnit vysokohorským turistům bezpečnější přístup na prosluněnou jihozápadní stranu hřebene. Bylo tak umožněno vyhnout se cestě žlabem Turnerrinne na úpatí skalních stěn Lamsen Spitze, která byla a stále je extrémně ohrožována pádem kamenů.

Další cesta k Hochnissl Spitze je skutečně náročná a představy o pohodlném hřebeni (alespoň při pohledu od chaty) brzy berou za své. V cestě nestojí jen dva výrazné vrcholy Rotwandl Spitze (2 322 m) a Steinkarl Spitze (2 460 m), ale i hluboká snížení v hřebeni mezi nimi, a nakonec to nejhlubší nečekaně až před Hochnissl Spitze. Zvlášť tady je nutno počítat s nejtěžšími partiemi už proto, že ani jištění zde není v nejlepším stavu. Ze Steinkarl Spitze se zdá hrana Hochnissl Spitze skoro nelezitelná a člověk hledá marně v plotnách výstupovou cestu. Skutečnost je přece jenom prozaičtější. Když ale po překonání posledního výšvihu konečně stojím u vrcholového kříže, mám toho opravdu dost. Raději ani nemyslím na to, co mě čeká při zpáteční cestě na chatu. Obdivuji to, co mi vrchol nabízí. A je toho skutečně hodně. Při pohledu na západ se v moři vrcholů lemujících údolí Zwerchloch a hlavně Vomper Loch jeví vrchol Hundskopf, na který jsem před lety vystoupil, jako nepatrný nosík. Na severozápadě vévodí výhledu nespočetné vrcholy pohoří Karwendel a na východě Rofan. Z jednolité šedi vápence se vymyká pohled na jih na hlavní alpský hřeben. Neschopen odtrhnout oči od té nádhery vyrážím na sestup. Je zde liduprázdno a nic neruší velebnost okolní krajiny.

Nazítří se z pod deky moc nechce. Ale pak pomáhá promluva duše tělu. Cožpak je možné odolat tak působivému vrcholu jako je Lamsen Spitze? Upoutá svou stavbou každého již při výstupu na chatu od Gramai Alm, ale ani pohled od chaty v sedle Östliche Lamsenjoch není o nic méně působivější. Jdu opět nalehko a tentokrát volím výstup přes žlab Turnerinne. Pohodlný výstup serpentinami změní svůj ráz pod stěnou Lamsen Spitze, kde také přicházím k prvnímu jištění. Za sedlem mě traverzový chodník přivádí v suti doprava pod nástup k zajištěné cestě. Na rozdíl od včerejšího dne je zde frekvence výrazně vyšší. Roli přece jenom hraje blízkost chaty a také obtížnost zajištěné cesty. Tím je také vyšší nebezpečí pádu kamení. Zejména v nástupovém žlabu a potom i dále v suťovém chodníku k vrcholu. Z něj si mohu znovu přiblížit včerejší pouť na Hochnissl. Cestu odtud mám jako na dlani. Na východě vévodí mohutný Sonnjoch (2 457 m) údolí Falzthurntal a na severovýchodě tvarem podobný Gamsjoch údolí Engtal. Sever a západ ovládá moře vrcholů Karwendelu. Ovšem přelidněný vrchol ubírá na zážitku, a tak dělám rychle několik nezbytných fotografií a pak už raději spěchám dolů a v duchu se loučím s okolními horami: „Tak zase někdy na shledanou, vy zajištěné cesty kolem Innsbrucku!“

Informace

Lamsen Spitze (2 501 m)
Hochnissl Spitze (2 547 m)

Příjezd : Z Innsbrucku po dálnici A12 směrem na Salzburg. Na výjezdu z dálnice „Achensee - Wiesing“ odbočit na silnici č. 181. Po ní do Maurachu. Zde odbočit na místní komunikaci a po ní na západní břeh jezera Achensee do Pertisau. Odtud silničkou (mýto) na parkoviště u Gramai Alm.

Obtížnost : Mírně obtížné zajištěné cesty ve východní části pohoří Karwendel. Délka zajištěné cesty k Brudertunnelu 200 metrů, na Lamsen Spitze 100 metrů a na Hochnissl Spitze 100 metrů. Čas od chaty na Hochnissl Spitze 3 – 3,5 h, na Lamsen Spitze 2 – 2,5 h

Mapy : AV 5/3 Karwendelgebirge Östliches Blatt 1:25 000