adrex.cz Potápění

Po měsíci čekání nadešel den D a my jsme se vypravili do zatopeného dolu Miltitz. V Jesenici jsme naložili Modrého sršně vším možným haraburdím a vyrazili. Cesta probíhala dobře až do doby, kdy jsme v Německu předjeli policejní auto.

Palič, který nedokázal i přes naše upozorňování, nechat svůj prstoklad v klidu, možná přispěl k tomu, že se v autě s majáčkem objevila červená plácačka a na střeše se rozsvítil nápis - následuj mě. Naštěstí soudruzi z bývalého DDR byli rozumní a celkem fajn a tak jsme mohli pokračovat k našemu cíli.

K dolu jsme dorazili v osm hodin ráno a tak jsme měli hodinu čas než se otevře. Vytahali jsme tedy věci z auta a začali kompletovat výstroj. Po otevření jsme se zamíchali do davu německých potápěčů, kteří se začali sjíždět snad z celého Německa a začali jsme nosit výstroj k vodě. Někdo použil auto provozovatele, někdo kolečko (fůrik) a byli i tací, kteří použili dokonce vlastní záda. Následoval brífink a kontrola zda máme svého buddyho. Poté nám již nic nebránilo naskákat do vody.

Vytvořili jsme pět dvojic a každá šla do vody s jiným cílem. Jedna dvojice se chtěla podívat tam, kde má Miltitz dno, další strávila pod vodou přes dvě hodiny. Jiná dvojice si vyzvedla DCS (tedy jenom jeden ze dvojice, ale ještě o tom nevěděl). Dalším dvěma dvojicím se ponor vydařil. Poté co jsme se sešli opět všichni v pořádku u auta jsme odjeli do penzionu. Zde jsme opět utvořili několik skupinek. Někdo zalehl k odpočinku, Táta s Mámou odjeli na výlet a našel se dokonce jedinec, který šel sám na procházku. Po odpočinku Olda zjistil, že se mu na břiše udělali nějaké fleky. A tak se ke slovu dostal zdravotnický personál a naordinoval mu terapii složenou z kyslíku, acylpyrinu a vínečka.

Taťka s Mamkou se nám vrátili z výletu a za to že jsme byli hodní jsme dostali nějakou tu pochutinu z místního německého Lídlu. Večer jsme poseděli a podebatovali a samozřejmě rozebírali plán ponoru na další den. Následoval spánek, ráno vydatná snídaně a odjezd na Miltitz. Ubytování super. Ale nejlepší byl jelenosob, který hlídal u vstupních dveří.

V neděli jsme museli trochu upravit jednu dvojici. Stala se z ní trojice, protože v sobotu jeden účastník zájezdu odjel domů. Z této trojice se nakonec stala opět dvojice, protože jednoho člena navštívil pan Murphy - zahodil dvojče přímo na manifold :o)))) A tak nám Petr V. alespoň ohřál vynikající gulášek.

Nedělní ponor proběhl opět k naprosté spokojenosti. Jen Palič si vzal jednu láhev hliníkovou a druhou ocelovou. A tak se divil, že ho to stále kamsi přetáčí. Já s JiKrnáčem jsem se pod vodou nedokázal domluvit. Umřel mu počítač a snažil se mi to vysvětlit. Já to chápal tak, že o těch sedm metrů níž nepůjde a tak jsem se ho snažil přesvědčit, že s tou padesátkou může až do jednadvaceti metrů. Nakonec jsme si to vysvětlili, ale až na břehu. Všichni jsme se ve zdraví (až na Oldu - ten zkoušel hodinu pod vodou dekofleky neůspěšně rozehnat kyslíkem) opět sešli u auta a při balení výstroje pojedli gulášek od Petra, nějaký ten řízek, komu zbyl a jako moučník bábovku, kterou věnovala moje žena. Nutno podotknout že Willyteam (který se už moc nepotápí:o))) by mohl skoro závidět naše dekomenu.

I když byl krásný den plný sluníčka a nikomu se nechtělo domů museli jsme nakonec vyrazit. Jarda tentokrát nechal ruce v klidu a tak po nás nikdo nic až do Prahy nechtěl. S pozdravem Libor Švarc